eStřechy.cz   -   informační portál o střechách

Montáž bitumenových střešních šindelů

Bitumenové střešní šindele si za posledních 15 let našly své nezastupitelné místo na trhu střešních krytin určených pro šikmé střechy.

Dnes lze asi obtížně hledat prováděcí společnosti, které se ve své praxi s tímto typem krytiny nesetkaly. Přes veškerou osvětu ze strany seriozních prodejců krytiny se lze, bohužel, často setkat u montážních firem s naprostou neznalostí toho produktu a neznalostí základních pouček, jejichž respektování vede ke kvalitně odvedené práci.

Jako každá střešní krytina i bitumenový šindel má své zákonitosti a jednoznačně stanovené postupy, které je nutno při provádění střech dodržovat.

Velkou pozornost při montáži bitumenového šindele je nutné věnovat již volbě materiálu použitého na vytvoření záklopu, zejména jedná-li se o prkna. Řezivo nedostatečné tloušťky, vlhké nebo široké většinou způsobí tvarové deformace povrchu střechy, které mají vliv v lepším případě „jen“ na estetický výsledek díla. Asfaltový šindel totiž veškeré nerovnosti podkladní konstrukce přizná. Obecně se uvádí, že použitá prkna by měla mít šířku do 150 mm a vlhkost pod 18%. Tloušťka prken je závislá na osové vzdálenosti nosných podpor (obvykle krokví) a neměla by být menší než 26 mm. To zajistí minimalizaci průhybu podkladní konstrukce vzniklého vlivem stálého a nahodilého zatížení střešního pláště. Prkna musí být zbavena zbytků kůry vzhledem k možné přítomnosti dřevokazného hmyzu. Měla by být vhodně ošetřena proti dřevokazným houbám, případně protipožárně (dle požadavků HZS). Obvykle se doporučuje prkenný záklop opatřit vhodnou vyrovnávací a separační podložkou. 

Z technického pohledu se jeví jako bezpečnější poro montáž bitumenových šindelů používání velkoplošných bednících desek, které při správném uskladnění mají optimální vlhkost, při srovnatelné tloušťce vždy lepší ohybové vlastnosti a zejména vyšší objemovou stálost. Použitím těchto materiálů je obvykle snazší docílit optimálně rovný podklad pod krytinu. I u desek je vždy nutné výpočtem stanovit minimální tloušťku materiálu, opět vzhledem k osovým vzdálenostem podpor, sklonu střechy a výpočtovému zatížení střešního pláště. Desky se obvykle kladou delší stranou horizontálně a vždy na vazbu tak, aby se docílilo jejich vzájemné spolupůsobení. Dovolený průhyb je 1/300 rozponu podpor. Obecné zásady pro tesařské konstrukce se řídí příslušnými ČSN.

Záklop se obvykle zabezpečuje před položením krytiny proti srážkové vodě. Na provizorní zakrytí střechy je nutno použít jen materiály s nenasákavou netlející a tvarově stabilní nosnou vložkou, dokonale vypnuté před přikotvením na bednění. Nejsou-li tyto požadavky splněny, je nezbytně nutné takové provizorní zakrytí bezprostředně před montáží krytiny odstranit. Nasákavá nosná vložka u provizorního zakrytí totiž ve většině případů vede ke zvlnění povrchu šindelů. V současné době jsou na našem trhu vícefunkční materiály, které splňují požadavky na vyrovnávací separační vrstvy se současnou vodonepropustností. Funkci provizorního zakrytí konstrukce kvalitně splňuje i pojistná hydroizolace, je-li její použití ve střešním plášti nutné. 

Jako pojistné hydroizolační pásy se používají tavitelné živičné membrány s netlející tvarově stabilní nenasákavou nosnou vložkou nebo pásy samolepící. Je nutné je používat vždy v místech nízkých sklonů střešních ploch ( minimální sklon bez pojistné hydroizolace se řídí předpisy výrobce konkrétního šindele, případně dle ČSN 731901) a v místech, kde lze předpokládat i krátkodobé zadržení srážkové vody, resp. dlouhodobé zadržení sněhu. Jedná se zejména o zaatikové žlaby, prostory nad nadstřešním zdivem, komínová tělesa, vikýře a další nadstřešní konstrukce. Použití pojistné hydroizolace je nutné zvážit i v místech, kde střešní plášť přesahuje půdorys obvodového pláště budovy a to zejména ve vyšších sněhových oblastech a v místech, kde lze obecně předpokládat nerovnoměrné odtávání sněhu. Toto opatření je nutné z toho důvodu, že živičné šindele patří do kategorie skládaných krytin u kterých není konstrukcí materiálu zajištěna vodonepropustnost spojů jednotlivých vrstev. Ve výše popsaných místech může dojít ke vzlínání vlhkosti, kterou pojistná hydroizolace bezpečně odvede mimo půdorys střechy. Na tavitelné pásy se živičné šindele vkládají do roztaveného povrchu pásu, v případě samolepících materiálů se krytina aplikuje za studena.

Vlastnímu pokládání krytiny musí předcházet pečlivé rozměření střechy, které určí horizontální a vertikální kresbu viditelné části krytiny. Vzhledem k normou povoleným tolerancím rozměrů materiálu ( 3 promile v deklarované délce i šířce šablon) může totiž bez důkladného rozkreslení pokládaného povrchu dojít k tomu, že kresba šablon nebude pravidelná. Různí výrobci udávají různé hodnoty minimálních bezpečných sklonů pro pokládku i různé maximální dovolené sklony. Rozsah dovolených sklonů šindelů je jedním z kritérií pro laický odhad kvality tohoto materiálu. Kromě toho někteří výrobci stanoví různé přesahy šindelů v nižších a vyšších sklonech střešních ploch. Toto je před vlastním nákupem nutné zjistit, neboť tato situace zvýší spotřebu materiálu (tedy i celkovou cenu) až o 20 % z původní deklarované spotřeby (a tedy i ceny).

Šindele se obvykle kotví k podkladu mechanicky. Pro mechanické kotvení je nutné používat kvalitní spojovací prvky, které svým tvarem a profilací zajistí zvýšenou výtažnost z bednění, plochou hlavy hřebíku nebo spony neumožní protržení šindelů při namáhání sáním větru a současně mají díky své povrchové antikorozní úpravě životnost srovnatelnou s životností krytiny. Při volbě kotvících prvků je nutné znát materiál, který byl použit na zhotovení záklopu. 

Často opakovanou poruchou vodotěsnosti střešního pláště je nedořešený detail napojení živičné skladby na klempířské prvky. Tyto spoje je vždy bezpodmínečně nutné řešit pomocí živičných nebo silikonových tmelů (lepidel). Lepidla a tmely na bázi živice jsou materiály, které jsou trvanlivé pouze na těch místech, která nejsou dlouhodobě vystavena účinkům ultrafialového záření. Mají-li být tyto materiály použity na viditelných plochách, je nutné je proti účinkům UV záření chránit (např. zasypáním granulátem). Přesah živičné skládané krytiny přes klempířské prvky musí být minimálně 100 mm. Materiál použitý na lemování by měl mít životnost alespoň odpovídající životnosti krytiny. Lemování okrajů střechy ( nebo komínových těles atd.) totiž nelze v průběhu životnosti střešního pláště bezpečně udržovat. 

Velmi častou příčinou poruch střešních plášťů z živičných šindelů je přecenění adhezivity tzv. termobodů. To jsou „samolepící“ plochy, z výroby nanesené na krytině, určené ke vzájemnému slepení řad šablon šindelů ve vertikálním směru ploch střechy, tedy k zamezení nadměrného dynamického namáhání vlastní krytiny a k zabezpečení vodonepropustnosti skladby reálnými přesahy jednotlivých šablon. Velice často je možné se setkat (bohužel - nejen v řadách laické veřejnosti) s názorem, že termobody zajistí slepení a homogenizaci této krytiny kdykoliv po jejím položení, a to nejpozději v okamžiku, kdy bude povrch střechy vystaven určitým vysokým teplotám. Tento mylný předpoklad vyvolaný neznalostí produktu lze považovat za jednu z nejčastějších (velmi dramatických a na odstraňování škod nákladných) příčin poruch střešních plášťů z asfaltových šindelů. Kotvící místa (termobody) jsou plochy na povrchu šindelů, které jsou vyrobeny ze speciálně upravené živice, která za určitých podmínek vykazuje vysokou viskozitu. Ta ve svých důsledcích může způsobit přilepení sebe k ostatním hmotám, případně sama k sobě. Obecně je možné tuto autoadhezivitu termobodů u asfaltových šindelů připustit pouze u malých sklonů střešního pláště při současně relativně vysokých teplotách povrchu sledovaných střešních plášťů. V ostatních konkrétních místních podmínkách je nutné vždy zohlednit sklon střešního pláště, umístění objektu v terénu, orientaci ve vztahu ke světovým stranám (ochlazování a oteplování střešního pláště) apod. Na základě výše popsaného lze tedy pouze trvat na tom, aby prováděcí společnost vždy provedla taková technická opatření, která povedou k bezpečnému slepení šindelů v místech termobodů (např. aktivace termobodů horkovzdušnou pistolí s následným zabezpečením fyzického kontaktu šablon až do jejich úplného vychladnutí apod.). 

Nejčastěji frekventovanou poruchou střech z živičných šindelů je podcenění nutnosti odvětrávání střešních plášťů, a to ve fázi jejich navrhování, provádění i v technickém řešení detailů. Neodvětraná střecha půdního prostoru znamená v relativně krátkém časovém horizontu vznik, výskyt a neodbytnou přítomnost mykózy. Neodvětraná střecha zatepleného půdního prostoru znamená v horším případě destrukci stavby.

Ceník - pálené střešní tašky TONDACHNákup bitumenových šindelů v elektronickém tržišti eStřechy

Autor: Ing. Ivo Ušák   |   TEGOLA BOHEMIA, spol. s r.o.   www 

Bitumenové šindele - montáž - e Střechy
střechy pod jednou střechou VELUX akce!
eStřechy.cz eStrechy.sk
Akční slevy   |   Katalog firem   |   Poptávky   |   Poradna   |   Inzerce   |   Výrobky   |   InfoStřechy

Kvatitní plechová krytina Regamet s polyesterovou úpravou v akci